S mateřstvím jsem si téma vzteku znovu otevřela. Sama jsem vyrostla jako vzteklé dítě se vzteklými rodiči (kdo tehdy takový nebyl?), sama se v té emoci někdy dost ztratím a jako temperamentní, ohnivější člověk si pro horlivý emoce nejdu daleko. Přesto jsem došla do bodu uvědomění, že není fajn vztek potlačit a dusit v sobě, že není fajn v každý situaci křičet a házet vinu na ostatní, a že s tím, koneckonců, jde pracovat. Protože mám dceru a chci, aby to uměla jinak. Aby uměla přijmout vztek, zpracovat ho a pustit ven. Lidsky, empaticky. Co mi pomáhá ve chvílích vzteku, nebo co se aspoň snažím aplikovat, abych byla laskavější k dítěti, ale i k sobě?
90 SEKUND
Vztek a stres spustí v mozku chemickou reakci, která má za následek rychlý tep, dech, napětí, všechno to, co při vzteku cítíte. Tahle automatická reakce těla trvá jen devadesát sekund, aby projela celým tělem a odešla. Pak tenhle fyziologický proces ustane. V těchto vteřinách vaše mysl nemá kapacitu se zabývat řešením, něčím racionálním nebo dítětem. Tahle myšlenka mi utkvěla v hlavě a dává mi tak na začátku vzteku prostor si to zvědomit, prodýchat a nechat to být. Vědomí, že ten velký hněv za chvíli přejde a já budu po minutě a půl reagovat možná o dost jinak, je uklidňující. Musím přiznat, že si na to teď fakt pokaždé vzpomenu. Devadesát sekund a můžete bejt úplně jinej člověk.
ROZTOMILOST
Tohle je nástroj, který mi pomáhá ve chvílích, kdy mě rozčiluje dítě samotné. Samozřejmě, že za to nemůže, ale to je jiná kapitola. Nechce spát, má hysterický pláč z ničeho nic, dělá všechno opačně, než si přejete…Abych nepoužila hrubý slova, abych zbytečně neházela vinu, chce to vlídnost k dítěti. Tu najdu při představě nejroztomilejšího momentu, ve kterém si svoji dceru pamatuju. Když si zkouší nasadit sluneční brýle, když se snaží mluvit, když hladí psa. Pokud je dítě důvodem vašeho vzteku, přetvořte ho v něco roztomiloučkého. Láska pak má navrch.
OČIMA DÍTĚTE
Děti to mají těžký, ne že ne. To všechno, co nás jejich chováním může vytáčet, nedělají naschvál. Jejich úkolem není nás vytočit, oni sami mají dost práce se svými zážitky, emocemi a vším, co se jim v těle a hlavě odehrává. Představa, že jste unavení, máte hlad, něco vás někde škrábe, někdo vás do něčeho nutí, oblíknout, plenku, čepici, spát, jíst a vy…Vy prostě chcete potulit a nemáte to jak říct. To musí bejt příšerný. Pomáhá mi se v těžkých chvílích a hysterických pláčích mé dcery vcítit do toho, jaký to pro ni musí bejt náročný. Jak bych chtěla, aby se ke mě někdo choval, když je mi nedobře? Uvědomit si tohle mi pomůže najít klidnější cestu komunikace.
DECH A POHYB
Ona ta rada napočítej do deseti má fakt něco do sebe. Důležitý je pro mě moment uvědomění, že na mě leze nával vzteku a v tu chvíli začít hlouběji dýchat. Srdeční tep se změní a mozek může jinak fungovat. Nemusí jednat v tak horkých emocích. Hluboký nádech mi taky dá čas navíc promyslet reakci. Někdy mi taky pomáhá třepat rukama a rozpohybovat čelist, protože jsem si všimla, že ji mám při vzteku zaťatou. Vztek se projevu na fyzickém těle, tak je dobré ho i fyzicky dostat ven. Napnout svaly na pár sekund a pak zase povolit, je taky jeden z nástrojů. Sport je skvělá věc, jak ze sebe dostat vztek později, když se nám to třeba nepovedlo.
ODEJÍT
Když už jde do tuhýho. Když už jsem nebyla milá, když už jsem praštila rukou do postele, když už jsem protivným tónem okřikla svoji dceru a je mi to zpětně líto. Ale ten vztek tam pořád je a já vím, mám pocit, že tahle situace nemá řešení. V tu chvíli žádám partnera, aby mě šel vystřídat, mám-li tu možnost. Blbých pět minut vedle v obýváku mi dopřeje čas a mohu trochu vychladnout. Vrátit se klidnější. V ten moment osamotě praktikovat předešlé kroky.
ZAZDROJOVANOST
Tohle vnímám jako klíč k tomu, abych nemusela používat předešlé nástroje. Sama jsem si vyzkoušela, jak laskavě, s klidem a láskou můžu řešit těžký situace a jak hrozně se chovám, když si připadám totálně nezazdrojovaná. Takže čas pro sebe hraje velkou roli. Ať je to fyzická aktivita, která mě dobíjí, nebo klidná ve stylu čtení, jóga nebo pokec s někým, ale ne o dětech. Na chvíli nebejt rodič, neposlouchat podcast o výchově, nepovídat si o plínkách a nemyslet na to, co udělám k svačině. Jen já a moje hlava. Dobít si baterky. Všichni to známe. Pak se ten vztek zvládá mnohem líp.
Všechny nástroje čerpám z knížek, který moc ráda čtu. Nejlépe popsané zvládání vzteku je za mě v knize Aha! Rodičovství, kde se práci na sobě věnují celou jednu část ze tří kapitol. Další knížka, která prakticky pracuje s křikem a vztekem a ukazuje i příklady na příbězích je Maminko, nekřič.
RŮST SPOLEČNĚ
Kdo neholduje čtení – a těch lidí je dost – možná ho zaujme téma vztek a chování dětí ve formě přednášky. Stala jsem se ambasadorem konference Růst společně, kde se letos objeví 22 skvělých řečníků. Na téma emocí a vzteku by se vám mohly hodit přednášky jako „Proč děti zlobí“, „Jak zvládat obtížné situace a silné emoce“ nebo „Hledání rovnováhy mezi disciplínou a svobodou.“ Já se na ně hodně těším. Pokud máte zájem si poslechnout i jiná témata rodičovství, spánku, svobodné hry nebo o prvních slovech, tady si můžete pořídit vstupenku. Jejím zakoupením částečně podpoříte i moji tvorbu:) Všechny přednášky vám budou k dispozici po dobu jednoho roku, což je super, protože se k nim můžete vracet kdykoliv a osvojit si tak některý získaný informace.
