Na sociálních sítích můžete prozradit lecos, ale přesto, kdo Vás zná líp, než vy sami nebo vaše okolí? Protože se na sociálních sítích ukazujeme nějak a velká spousta není vidět, rozhodla jsem se tu trochu poodhalit, aby měl ten, kdo čte můj blog, ke mně blíž.
1. JSEM CHOLERIK
I když to tak ne vždy vypadá a spousta lidí by to neřekla, nezapřu v sobě Klusoňovské kořeny. Táhneme si to všichni v rodině, rozčilují nás blbosti v těch nejméně vhodných chvílích. Já nejsem jiná, i když už jsem se naučila na sobě pracovat. Hlavně se z toho nezbláznit! Pravdou ale je, že když mě něco deptá, pořádně pěním.
2. NEMÁM VYSOKOU
Na vysokou jsem se dvakrát nedostala. Po vystudování pozemních staveb na střední, abych byla projektant, mi došlo, že projektant být nechci, a že být fotografem bude určitě mnohem lepší! Malíř byl taky v možnosti, ani na jedno mě ale nevzali. Dřív mě to mrzelo, ale čím jsem starší, víc si cením toho, co jsem místo vejšky zažila. Škola života se tomu říká.
3. ŽIVOT V LONDÝNĚ
Přesně právě proto, že mě nevzali na vysokou, jsem sebrala veškerou odvahu a ve svých dvaceti jsem na slepo odjela do Londýna. Z vesnice do města Evropy. Vydržela jsem tam rok, dělala jsem číšnici v 5-ti hvězdičkovém hotelu, což byla pěkná škola a neskutečně si ten rok užila. Malovala jsem, chodila do muzeí, která jsou zadarmo, na koncerty, hrála na klavír v kavárně, toulala se ulicemi. Londýn je snové město, město bohémů a múz, je plné umění a příležitostí a každému, kdo váhá, aby někam odjel chci říct – neváhej! Čeká tě nejtěžší a nejlepší období tvýho mládí.
4. RENESANČNÍ ČLOVĚK
Říká se tak člověku, který vyzkouší kde co a celkem mu to jde? Zpěv ve sboru, hraní divadla, pak jsem začala fotit. Z focení to přešlo v kresbu, z kresby do malby, která mě pohltila a po celou dobu se samoučím na klavír. Jako malá jsem skládala básničky o lidech kolem a v šuplíku mám napsáno několik knih. Chvíli jsem dělala kurz scénáristiky, psala jsem písničky na kytaru a pořád, pořád si něco někam píšu. Možná proto mám tenhle blog. Poslední dobou mě fakt baví video! Moje špatná, ale vlastně dobrá vlastnost je, že jsem přelétavec. Baví mě jedno, pak zase něco jinýho. Život se má žít a mně se líbí, že jsem toho vyzkoušela celkem dost a jsem zvědavá, co mě ještě čeká!
5. DENÍK A JEDNA VĚTA DENNĚ
Psaní deníku je nejlepší terapie vůbec. Píšu ho od puberty, kam jsem si psala svoje dětský lásky, pak všechny trable dospělosti. Deník je úžasná forma, jak si sám se sebou popovídat. Jedna věta denně je zase úžasný nástroj, jak si uchovat vzpomínky. Mám na to boží knihu od umělkyně Lény Brauner – kniha je na 7 let a já se moc těším, až si to budu pročítat zpětně.
