Třeba že ji nechceme na Valentýna, protože to se musí, třebaže ji chceme z louky, ale kozí noha není ta správná kytka a třebaže ta z Alberta hnedka zvadne, chceme kytky, jen tak, tu a tam, malý, velký, z lásky, od srdce, jako překvapení, k narozeninám. My holky, co chceme kytky od chlapů, máme, myslím v hlavě jasnou představu, jak by ta romantická chvíle aneb tu máš kytku měla vypadat.
A protože se vsadím, že my to sice víme přesně, ale chlapi vůbec, vznikl nápad napsat článek, jak si teda já (a věřím, že spousta dalších žen) představujeme předání květiny. Milí pánové, aby jste v tom netápali, tady máte pár tipů, jak dát té vaší krasotince kytku a být přitom za úplnýho Boha.
Dát kytku na narozeniny, svátek, nebo výročí, jo, to by se mělo. Tak na to nezapomínejte. Ale víte jak to je – není to jednoduchý. My nejsme jednoduchý. Nejde jen o to, dát kytku. Jde o to JAKOU! Pravidlo číslo jedna zní:
♥ nekupuj kytku v supermarketu
Copak vám nestojíme z víc, než za devětapadesát korun a zvadlý růže do druhýho dne? Můj kluk je toho zářným příkladem, protože ty oranžové růže, které mi musel nutně koupit na Valentýna, i když jsem ho výslovně žádala, aby to nedělal, umřely do druhýho dne a jejich život skončil stejně tak brzo, jako moje radost z nich. Navíc, pokud by vás to zajímalo, není to ani nijak udržitelná věc co se týče pěstování, totiž ty kytky nevykvetly za Prahou na louce a už vůbec ne v únoru. Smutný je to, že si na jeho vypěstování zničila ošklivě ruce ne jedna duše v příšerných podmínkách. Víc se dočtete tady. My máme navíc pocit, že jste k těm rohlíkům a salámu jen sebrali takové křoví navíc. Není v tom ani špetka citu, lásky, ani snahy. A to je přesně to, co bychom my holky rádi viděly. Snahu a fakt, že jste si s tím dali na chvilku práci.
♥ prokaž úsilí, na správném místě ve správný čas
Kvítí z květinářství, kam jste museli aspoň dojít, tu kytku vybrat a nebo si ještě lépe nechat uvázat, prokazuje aspoň trochu práce a oni vám ty nohy neupadnou, protože tej lásky, kterej se vám dostane po tom, co tu uvázanou originální krásku dáte do rukou své slečny, tej není nikdy dost. A když to necháte uvázat z její oblíbené, a to byste po nějaké době mohli vědět, která to je, budete opět za Boha.
A ještě větší machr budete, když ji seženete někde úplně sám. Cestou domů v parku, i když se to nesmí, šeřík ze stromu na procházce nebo jeden vlčí mák jen tak, protože rostl okolo. A klidně to může bejt i ta kozí noha, když bude na tajňačku kradená ze sousedovic louky, protože to je romantika jako blázen! Hlavně nezapomeňte, že my chceme kytku JEN TAK! Takže, děkujeme za narozeninový, ale kytka jen tak, kdy nic nežehlíte, ani netajíte, je tím největším překvapením. Hlavně nám ji ale nedávejte, jakmile řekneme, že chceme kytku jen tak, protože to bude vypadat, jako že jsme Vám to řekly a Vám to nikdo řikat nemá. Chápete. Je to s náma těžký.
♥ v originalitě se meze nekladou
Nejoriginálnější kytka, kterou mi kdo dal, byla od táty a dědy. Tyhle dva zatím ještě nikdo nepřekonal. Děda mi dal k patnáctinám luční kytku (kterou samozřejmě sám natrhal, děda byl štramák), která se skládala z jedné velké hlavní, to abych měla samé jedničky, ze tří okolo pro tři přání, čtyř listů pod tím vším pro štěstí a to vše doplněné o patnáct lučních kvítků k těm mým patnáctinám. Složil báseň, s tou kytkou mi ji odříkal a když se na to video kouknu teď, slzím jak želva. Udělejte tohle svojí holce a uvidíte, co se bude dít. …:)
Táta mi k mému čtvrt století, k pětadvacetinám natrhal taky luční kytku, ve které bylo 25 druhů těch lučních kytek. Jednoduchý, zadarmo, krásný, ušlechtilý a nezapomenutelný.
Nesmím zapomenout na mého milého, protože ten mě obdaroval největší kytkou, kterou jsem kdy dostala, totiž obrovským pugétem slunečnic, protože je mám nejradši. Jsou to nejambicióznější kytky, protože si jdou za tím, co chtějí nejvíc. Otáčí se za Sluncem.
Vymyslete nejoriginálnější způsob, jak květinu předat, co do ní zakomponovat a vlastně ji vůbec nemusíte darovat ve stavu, v jakém ho známe. Budoucí švagr posel ségře ráno postel narcisky a na Bali místním kvítím k svátku. Tomu se říká štěstí.
♥ zlaté české ručičky
Podporuju český trh a lokální výrobu jak jen to jde. I když mám nejradši kytky z louky, ty co si sama natrhám za barákem na vesnici, je tu pár firem, kterým záleží na tom, jak se květiny pěstují. A vy u nich můžete sehnat jak skvělou kytku, tak třeba i výzdobu na svatbu nebo kurz na uvázání kytice, a to je teprve dárek jako hrom! A nebo taky předplatný, který sice trochu ubere to vaše úsilí, ale jeden můj kamarád z toho byl nadšenej!
Farma kousek za Prahou, farma s květinami, na které se pomalu zapomíná. Kytky, které dostávaly třeba naše mamky. Všechno u nich začíná semínkem, kytice vypadají přenádherně a navíc si můžete objednat předplatné! Vaše slečna dostane 4x do roka nádhernou kyticky a vy jen řeknete kdy. Krásnej dárek pro ty, co zapomínaj nebo nestíhaj. Taky vám udělají výzdobu na svatbu nebo pořádají workshopy vázání kytice. Ty jejich jsou originální, mají neotřelý tvar a jiné vázání.
Taky mají předplatné, taky dělají svatby, taky jedou sezónní květiny. Seženete tu věneček nebo pohlednice s kvítkama. Můžete si tu objednat portrétní focení nebo rozlučku se svobodou. Kytky od potoka obnovují statek, pěstují bez chemie a tak, jak to vede příroda. Krásný, ženský a ty květiny, to by je chtěl člověk pořád! Z workshopu odejdete s náručí plnou kytek, ještě mají na léto termíny, tak šup, překvapte svoji milou.
Tady sice uvázané pugéty neseženete, ale originalitou takhle prodejna jen hýří. Najdete tady narosto luxusní kokedamy – závěsné květiy bez květináče, skleněné domečky a terárka na sukulenty nebo pokojovky. Nebo i lízátko s opravdovým čtyřlístkem uvnitř. Rozhodně stojí za návštěvu a když nic, tak dělají i rostlinné štafety!
Plevel je květinářství, výtvarný projekt, plevel je společnost, která Vám uváže kytku z čehokoli nebo vyzdobí prostory. Květiny berou z české přírody z jejich zahrady a jedou podle ročního období. Jejich kytky jsem zahlédla například v pražské Jógovně a jsou krásné.
