Abych pravdu řekla, za mě ale vodopády vedou v zimě. Doslova po nich chodíte a dotýkáte se zamrzlých rampouchů. Jste tak blízko, kam se jinak v létě nedostanete. Trochu se bojíte, že to pod vámi praskne a vy skončíte v obří řece zmrzlý vody. Cesta nahoru je trochu hůře schůdná kvůli sněhu, ale jinak jste jako v pohádce. Pod dopadající vodou se tvoří modrá jezírka a všude kolem se to třpytí a jemně bublá.
V létě mě nejvíc bavila nejspodnější, nejsilnější část, kde se po kamenech vydrápete nad dopadající vodopád a dostanete pořádnou sprchu. Všichni jsme byli rádi, že existují pláštěnky. Fotky tomu i odpovídají, foťák tam v suchu prostě neudržíte. Všude je burácející voda, vlhko, kluzko a prostě to tam žije.
Srovnala bych to asi takhle – v létě zážitek, v zimě romantika. Možná i proto, že v létě jsem tam byla s bandou přátel v rámci dovolené na horách, v zimě s mým milým. Ve dvou to má trochu jiný grády. Každopádně doporučujeme tuhle destinaci všemi deseti, byť začíná být čím dál víc turistická a je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Rakousku. Přesto věřím, že se vám tam bude líbit.