.

Seznámili jsme se minulé léto. A byla to láska na první pohled. Krásy šumavský přírody musí obdivovat kdokoli, kdo tam aspoň jednou zavítal. A není se čemu divit. Dejte si procházku po Horský Kvildě, projděte se u Modravy nebo smočte nožky v řece Vydře. Momenty v takové přírodě berou dech. My jsme tentokrát prozkoumali pár nových míst na východní straně a máme z toho spoustu krásných zážitků a fotek.

Chtěli jsme vyrazit na kola, ale byly 4 stupně. Hlásili deštík a tak jsme si jako první destinaci vybrali Boubínský prales, protože jsme kousek od něj bydleli v hotelu Kristian 1000. Ten je mimochodem architektonický ráj v lese, a každý, kdo je nadšený z dřevěného interiéru a moderních designů, si tady přijde na své. Nádherně laděný pokoj s pruhovaným povlečením, nočníma stolkama z kulánů a jídelna celá ze dřeva. V hotelu můžete využívat bazén a vychutnat si snídani s výhledem na šumavské lesy. Bylo nám tam krásně a rozhodně můžeme doporučit. Hotel má zároveň i zajímavou historii a jde vlastně o rodinný projekt. Leží v nadmořské výšce 1000 m.n.m. v Kubově Huti a můžete se odtud vydat různými směry na výlety do přírody. Přesto, že je ale v peřinách bájově, napříč ne moc dobrému počasí jsme vyrazili do pralesa. 

Jaké překvapení, Boubínský prales jen zkrátka obyčejný neobyčejný les. Je to unikátní rezervace a některé stromy jsou staré až 400 let a vysoké 50 metrů. Z rozhledny vysoké 21 metrů, ze které je možné zahlédnout Alpy, není momentálně vidět nic a tak se kocháme první vlnou podzimní atmosféry. Prý je z vrchu možnost vidět výhled na Boubínský prales, který by měl připomínat brokolicový salát. Kolem je mlha a vlhko a i přesto má les svoje kouzlo. Nic tu nemá pravidla, vše si roste jak chce, kořeny se na zemi plazí jak hadi a přesto je dnes les chráněn přísnými zákony. Tahle lesní „kalamita“ rostlin a živočichů tvoří vyvážený celek nádherné přírody. My jsme bohužel kvůli počasí nedošli k jezírku, které bylo po stezce vzdálené ještě tak dalších pět kilometrů. Celý okruh z Kubovi Huti, odkud se dá vycházet, má přibližně 17 kilometrů, ale záleží, jakou trasu si vyberete. 

Z dalších míst, které jsme pak odpoledne objevili, bylo rašeliniště Chalupská slať hned za vesnicí Borová Lada. Ta mimochodem stojí taky za návštěvu, protože koho zajímá místní architektura a krásné baráčky obložené dřevem, bude se tu kochat jako já. My jdeme ale vyrazili do přírody. Nikdy jsme tu před tím nebyli a tak se vydáváme na prozkoumávací procházku. Tahle naučná stezka, dlouhá 260 metrů, vás provede po dřevěných lávkách rašeliništěm, objevíte borůvky a brusinky, spoustu další rostlin a stromů a pokud budete mít štěstí jako my, tak tu budete úplně sami a budete si připadat jako v zemi nikoho. Kolem opuštěná, teď na podzim zlatavá plocha rašeliny a vysokých trav před vámi je pro duši strašně uklidňující. Na konci stezky na vás čeká nádherný výhled na největší rašelinné jezírko v Čechách. Podél celé stezky jsou umístěny informační tabule ze dřeva, což je krásná práce, které popisují jak rostliny a zvířata, tak historii toho místa. Z fotek je jasný, že jde o tiché, poklidné místo, na které stojí za to se podívat. Člověk tu může loudavou procházkou, kocháním se na vodní hladinu a potápějící se kachničky strávit klidně dvě hodiny.

Jako poslední destinaci jsme si na naši cyklodovolenou vybrali Bavorsko v Německu, ale při přejezdu jsme shodou náhod zavítali na další rašeliniště v NP Šumava. A mohli jsme je tak porovnat. Tentokrát jsme zastavili u Soumarského mostu, kde leží stejnojmenné rašeliniště a opět naučná stezka. Ta je o poznání delší, než ta první, tahle je dlouhá celý kilometr!:) Rašeliniště byla dřív využívána k průmyslové těžbě, teď se ale obnovují a revitalizují, aby se v nich zase probudil ten správný život přírody. V tomhle místě chodníky místy končí a se tak občas čvachtáme v bahně. Počasí nám totiž opět „přeje“, jsou čtyři stupně a lehce prší. Schováme se na malinkaté rozhledně, která je přibližně v polovině cesty a poskytuje super výhled na černou hlínu všude okolo a obrovské trsy trávy, které vypadají jako bochníky. Okolo opět ani noha a je z toho moc příjemná procházka pustější přírodou. Příjemná změna oproti běžnému chození v lese. Cesta zpět vede kolem řeky Teplá Vltava, a krásně se tak zakončuje dnešní procházka.

Obě rašeliniště jsou dobře přístupná z parkovišť, která jsou v podstatě hned u vstupu, a naučné stezky nejsou nijak náročné. Rozhodně tam chci někdy vzít svoje děti, protože pro ně to je poučné a zajímavě uzpůsobené. Kochali jsme se ale i my dva, nafotili jsme super fotky, nakonec se na nás usmálo i slunce a podzimní atmosféra byla jak vyšitá. Ono, když je člověk v přírodě, která má jakoukoli podobu, musí mu být vždycky krásně. Příroda léči:)

NAPIŠTE KOMENTÁŘ