.

Neplánovala jsem psát na můj web článek tohohle typu. Článek osobní, článek o životě, o pocitech. Ne, že bych to nedokázala - naopak. Píšu si deník, nevadí mi o tom psát. Tohle je blog převážně o inspiraci ze života a cestování. Ale přesto mám nějakou vnitřní touhu vám vysvětlit, co se právě děje, možná si to tu uskupit a odpovědět na něco i sama sobě.

Po posledních článcích o cestování, po poslední zimní dovolené, se nacházím ve stádiu, kdy cítím čím dál víc, jak potřebuji zastavit. Já vím, jaký je tohle klišé. Zpomalit, zastavit, najít se, nadechnout se…Ale jsem právě v období, kdy to všechno, co se děje kolem ve světě nějak nechci vstřebávat. Jako bych se chtěla zabalit do deky a nevykukovat nějakou dobu. Jako bych se chtěla obalit bublinkovou folií, která bude hlukotěsná a odrážející. Připadám si zahlcená – lidma, městem, autama, názorama, úkolama, zprávama, pocitama co bych měla a neměla. Mám spoustu věcí fyzicky, které nepotřebuju, chci spoustu věcí dokázat, udělat, vyrobit…Chci, chci, chci toho nějak moc. A něco mi uvnitř říká, že když toho chcete moc, měli byste někde upustit. A přestat chtít.

Proto jsem se rozhodla vzdát se na chvíli světa virtuálního, a abych si urovnala, co všechno vlastně chci a nechci, potřebuju se soustředit na opravdové dny, vlastní prožitek a přítomnost. Abych si určila vlastní priority, dala si hranice a nenechala se rozptylovat. Rozptylováním myslím sociální sítě, ty především. Nebo taky televizi. Nebo toxické lidi, kteří vás nechápou a přítomnost s nimi vám ubírá, než dává. Na nějaký čas chci přestat sjíždět fotky, které mi nic neříkají, číst sdílené zprávy, které jsou negativní a nebo koukat na (v mých očích) dokonalé životy jiných lidí. Potřebuju si víc uvědomit ten svůj. Nechci být pořád dostupná pro všechny kdykoli, protože když někdo něco opravdu chce, měl by vás umět kontaktovat i jinak, než přes messanger.

"Potřebuju se soustředit na opravdové dny, vlastní prožitek a přítomnost."

Dávám si malou pauzu, která bude trvat nevím jak dlouho. Pauzu od různých věcí. Potřebuji pročistit, uvnitř i vně. Chystám si nějaký způsobem pročistit tělo po zimě, chci si protřídit knihovnu a nepoužívané knihy věnovat nebo prodat. Chci si protřídit šatník, udělat si místo v bytě. Vyhodit staré nepotřebné dokumenty, uspořádat potřebné. Smazat v telefonu nepotřebné kontakty a aplikace. Aktualizovat, co budu na sociálních sítích sledovat a proč. Ale hlavně se chci vzpamatovat z kolotoče hledání nové práce, kterým jsem právě proběhla. Naštěstí to dopadlo dobře a já budu brzo pracovat jinde, na což se moc těším. Ale ta horská dráha, kterou jsem tím absolvovala, mě celkem vyšťavila. Ale byla to lekce.

Tohle všechno dělám na popud mojí intuice, kterou jsem se teď rozhodla poslouchat víc, než rozum. Nějak to tak prostě cítím, to je moje odpověď na všechno. Dělám to, protože cítím, že to potřebuju, a že je to pro mě teď správný. Možná to bude blbost, možná v tom všem najdu znovu nový smysl. Nedělám to s nějakým jasným cílem. Všechny dojmy, které budu z nové práce mít, nové stresy, nové vjemy – chci to sdílet především se sebou, svým nitrem a pak těmi nejbližšími. Potřebuju být ve všem na sto procent a to jsem teď nebyla. Pořád mě něco odtahovalo.

"Dělám to na popud intuice, kterou poslouchám víc než rozum."

Tudíž, nezlobte se na mě, ale chvíli tu nebudu. Potřebuju to všechno uvnitř nějak přetočit, abych se úplně neztratila. Potřebuju se znovu naučit vnímat věci opravdově a ne od všeho pořád něco chtít. Kdo chce moc, nemá nic. Takže já chci teď méně. Méně rozptýlení, méně rychlosti, méně věcí, méně názorů a nejasných debat. Chci více času pro sebe, více času na sebevzdělávání a seberozvoj. Více času na moje tělo a lidi, které miluju. Cítím, že to mi udělá teď hrozně dobře. Asi ta změna ročního období…

Možná to někoho inspiruje, možná je taky někdo ztracen uvnitř sebe. Já zatím komplexní radu nemám. Snad jen tuhle – dělejte to, co vám říká to NĚCO uvnitř. Ono to je záhadný, nelogický, nevysvětlitelný, ale má to pravdu. A možná je pravda přesně to, co všichni potřebujeme, aby nám bylo líp. Děkuju vám za dosavadní zpětnou vazbu. Brzo vám povím, jak jsem si tohle období užila 🙂