Jsem melancholik a romantik. Ráda se obracím do minulosti a řeším, co se stihlo a co ne. Co jsem si splnila a co ne. Jak jsem si přála být letos lepší v tomhle a v tamtom a nakonec podělala to a ono. Tak už to chodí. Ráda to všechno shrnuju a hodnotím osobní posun. A musím říct, že i když tenhle rok nebyl tak vyklidněnej, jak jsem si přála, událo se toho celkem dost.
Tak například:
– byla jsem poprvé v zahraničí ve velkých horách na sjezdovkách. Martin si tam rozsekl obočí na prkně a já byla děsně vystrašená. Nic hroznýho to samozřejmě nebylo.
– začala jsem sbírat odpadky při procházce po lesích
– cestovali jsme v Rakousku, Německu, Slovensku, samozřejmě Česku a nejdál jsme se proletěli až do karibského Martiniku. Chtěli jsme totiž mimo Evropu. Martinik je ale francouzský ostrov…:)))
– tam nás požahaly medúzy, projeli jsme celý ostrov, viděli černou pláž, prales a nejjedovatější stromy na světě. Naše kolečko komfortní zóny se tam vlastně dost roztáhlo:)
– plavala jsem se želvama. A to bylo nádherný!
– můj bezodpadový způsob života se ještě víc posunul a já si už nekupuju balenou kosmetiku, čistící prostředky a vyhlásila jsem definitivní konec s mikrotenovými sáčky. Vyrobila jsem si vlastní a obdarovala tím rodinu. Taťka dostal i na rohlík. Už se mu bohužel rozpáral.
– strávili jsme den u koní a naučili se na nich jezdit. Já dostala přidělenou malou, zrzatou Majku, co neměla moc ráda pravidla. Jakýho jinýho koně mi taky mohli přidělit.
– zajela jsem svůj první závod na kole – CykloMaštale, 25 km. Příští rok mám cíl být v první desítce v ženské kategorii. Chybělo mi totiž celkem málo:)
– seznámili jsme moje a Martinovi rodiče. Poprvé. Uf! Přes náš strach to vyšlo moc dobře.
– Klusoňovské hory proběhly letos v Tatrách. Byla to náramná sranda. Ta pokračovala i po návratu, když jsme si 4 z šesti přivezli střevní chřipku. Nás skolila na týden.
– zažili jsme spontánní let letadýlkem nad Králíkama, když jsem uspořádala rozlučku se svobodou pro bandu osmi chlapů a mého nejlepšího kamaráda, kterému jsem šla za svědka. Není to sranda, povím vám. Vašek se nakonec oženil. A byla to krásná svatba.
– spustila jsem svůj web a napsala kupu nových článků. Na to jsem fakt hrdá. Je to takový moje první dítě.
– dala jsem si výzvu tři týdny bez cukru, mléčných výrobků a pečiva a zbavila se tak příšerné alergie. Zjistila jsem ale, že si tu čokoládku občas prostě potřebuju dopřát.
– ještě jsme si stihli dát cyklodovolenou. Bohužel jsme si ji naplánovali v nejmrazivějším týdnu na podzim, kdy jsme na kole jezdili, když bylo 8 stupňů. Za celý týden jsme tak najeli sto kiláků za dva dny kolem třeboňských rybníků a zbytek jsme cestovali raději pěšky:D Prošmejdili jsme další část Šumavy a Bavorsko.
– absolvovala jsem malý kurz aromaterapie pro ženy. Sen Martina, že někdy přestanu být pyromanem, se tímto rozplynul.
– vyrobila jsem většinu vánočních dárků sama. Nebo s Adušou. To byl takovej experiment, že teď nevíme, jestli nám ten dárek obdarovaní nehodí na hlavu. Ale snad ne:)
Myslela si, že to bude boží rok plných změn, zenového klidu, cvičení, brzkého vstávání a smysluplných dní. Někdy se to nepovedlo. Někdy ano. Nemá smysl na začátku roku tvrdit, jak si přejeme, aby ten nový vypadal. Bude takový, jaký si ho v průběhu uděláme. Za tenhle rok jsem si uvědomila hodně věcí o hodně lidech, pochopila pár situací, urovnala si věci v hlavě a zase se posunula dál ve zkoumání sebe sama. Baví mě se v sobě babrat. Zjistila jsem, že mám kolem sebe opravdu úžasné lidi, nejskvělejší přátele, nejbáječnější rodinu a skvělého muže po boku. A nad to není. A taky není dobré mít domněnky. Ty jsou přímo strašný. Takže moje jediné přání a úkol, na kterém bych chtěla opravdu pracovat, je nemít domněnky a představy.
Teď hodlám vypnout, chvíli tu nebýt, jen si plout mezi koledama, dáváním dárečků, jídla společně s rodinama a přestat naříkat, jaký mohl být tenhle rok lepší a jak se určitě ten další změní. Protože byl přesně takovej, jak měl bejt. Všechno máme jen ve svých rukách. A vy taky. Takže ať chcete příští rok změnit cokoli, neříkejte to a neplánujte to na začátku roku, jako velkou novinu. Prostě to v tom roce udělejte. A když to bude jinak, nevadí. Všechno má svůj důvod. I to, co nám zatím připadá nesmyslné. S mým kamarádem tomu říkáme connecting the dots.
Krásné svátky všem lidem a buďte spolu!:)
