.

Co se naší domácnosti týče, veškerý náš odpad vzniká právě tam. A věřím, že všude je to podobný. V koupelně koš nemáme, protože ho nepotřebujeme, ale v kuchyni člověk vyprodukuje obrovský množství odpadu. Když jsem začala žít udržitelněji a víc ekologicky, kuchyň byla největší výzva, kde provést všechny změny. Nebude to ze začátku úplně jednoduchý, ale tady je aspoň pět tipů, které udělají velkou změnu – jak v oblasti ekologie, tak nakonec i ve vaší peněžence.

BALENÉ POTRAVINY // POTRAVINY NA VÁHU

Veškeré suché potraviny, luštěniny, cukry, mouky, semínka, sušené ovoce a ořechy se dají dnes už ve spoustě městech koupit na váhu do vlastní nádoby.  Dokonce seženete i tekuté věci, ocet, olej, škrob a sodu do vlastních krabiček. Ty musíte buď znovu použít z něčeho jinýho, nebo nakoupit – tady je to trochu investice a položka peněz navíc. V ten moment se nedá říct, že je zero waste levnější. Ale pak? Pak je ale používáte znovu a znovu a šetříte tím neskutečný množství obalů. Navíc je tu výhoda trvanlivosti – ve skle je vše lépe chráněné a vydrží to dlouho. A taky to hezky vypadá, obzvlášť když umíte hezky psát.

► Pro pokročilé – do vlastních skleniček můžete nakupovat koření, sypané čaje nebo si čaje nasbírat na louce! Ty sáčkové se snažím v domácnosti nemít – prosimvás, nekupujte nám je jako dárek při návštěvě, já nevím, co s tím…

► Čeho chci dosáhnout já – chci najít tady v Praze někde poblíž domu sýrárnu a sýr kupovat taky do vlastní krabičky. Musím vymyslet, co s tvarohem, kterej má Martin tak rád a taky mě tíží to, že nekompostujeme. Chci si vyrábět doma rostlinné mléko a v budoucnu chci svoji zahradu, kompost, pěstovat zeleninu a ovoce a mít slepičky.

NÁKUP V PLASTU // NÁKUP DO VLASTNÍHO

Vlastní taška a vlastní pytlíčky na ovoce jsou dneska trendem a pro lidi, co chtějí šetřit jednorázové plasty, samozřejmostí. Mikroteňák by měl být už dávno pasé. Sáčky na ovoce a zeleninu můžete buď koupit, existují značky jako Frusack nebo Saaczech a nebo můžete být ještě o level výš, vyhrabat babiččinu záclonu a ušít si svoje. Nejlépe jich našít třicet, obdarovat rodinu a inspirovat tím okolí. V supermarketech s tím začínají být v pohodě, na trhu je to jasné a pamatujte, že banány fakt sáček nepotřebujou. Ani ten ze záclony.

► Pro pokročilé – kdo chce bejt eko machr, vezme skleněnou krabičku a zajde si s ní pro ryby nebo do řeznictví pro kuře. Nebo pro salát. Nebo šunku či sušený rajčata. Stojí to jen jeden údivnej pohled od prodavačky, cena obsahu zůstává stejná a vy máte lehčí svědomí.

► Čeho chci dosáhnout já – tady myslím, že jsem celkem pořádná. Svědomí čistý, pokud jdeme na spontánní nákup a vezeme papírovou tašku, recyklujeme do ní papír a pak s ní běžíme ke kontejneru. Nebo v ní vozíme boty, když cestujeme. Všemu dáváme nový použití. Sáčky jsem si ušila a až se dodrbou, ušiju si další. 

JEDNORÁZOVÉ VĚCI NA ÚKLID // LUFA A UTĚRKA

Houbičky na nádobí sice stojej pár korun, jsou barevný, vyjdou levněji než nějaká přírodní lufa (jo, to je rostlina, rozloží se, když je škaredá a vyhozená, funguje úplně stejně), ale ta stojí o pár kaček víc. Jenže když přemýšlíme ještě dál, jedna lufa vydrží několik měsíců. Ta naše doma už slaví šest a je pořád v pohodě. Kdežto ty barevný houby z plastu jsou za chvíli pěkně hnusný, co si budeme povídat, a musíte je vyhodit. No nerozložej se, samozřejmě, a vy si kupujte další a další, stojí vás to čas, peníze, místo v koši… Takže se nad tím zamysleme. 

Dalším bodem jsou jednorázový ubrousky, které doma máme (bohužel, bojuju!), ale je to jedna z posledních věcí, které jsem mému muži nechala (nějak si nemůže zvyknout na obyčejné utěrky). Slíbil, že je bude omezovat a svůj slib drží, musím říct. Tomu se říká kompromis, myslím. Utěrky či ručník se ale dají vyprat, můžete je sladit s barvou vaší kuchyně, zabalit do nich chleba, aby byl pořád měkoučkej, utírat do nich ruce po celou dobu vaření a taky sloužej jako chňapka. No řekněte, co z toho zastane jeden ubrousek…

► Pro pokročilé – jedna moje inspirativní známá si svoji houbičku na nádobí dokonce uháčkovala z jutovýho provázku na Isladně, kde je skoro nemožný sehnat jutovej provázek. Takže se nevymlouvejte, že to nejde. Pokročilý tip číslo dva – dřevěnej kartáč na hrnce je fakt borec. Hrdě ho chválím pokaždé, co mi ušetří rozčilování se nad zaschlou pánvičkou.

► Čeho chci dosáhnout já – naučit mýho chlapce nepoužívat papírový ubrousky. Tečka.   

ČISTÍCÍ PROSTŘEDKY // DVĚ LEVNÉ INGREDIENCE

Znáte vodu? Super. Znáte ocet? Jo? No paráda, tak to znáte nejuniverzálnější čistící prostředek na všechno. (Dobře, ne na všechno, dlouholetou špínu z rohu okenního parapetu vám to neumyje). Na běžné domácí čištění všeho si ale tenhle čistič sama pochvaluju. Skvěle vyleští indukci v kuchyni, nerezové kohoutky a baterie a kuchyňskou linku. Nebojte, po octu to fakt nesmrdí – proto tam je ta voda. S touhle vychytávkou nemusíte kupovat leštič na sporák, sprej na linku, krém na nerez, ani nic jinýho. Voda ocet jedna ku jedný a máte hotovo. Žádná chemie, žádná podrážděná kůže, žádný štiplavý nos.

► Pro pokročilé – kdo by chtěl být akční, vyrobí si čistič o něco vymakanější. Nechte macerovat slupky od citrusů, limetek a pomeranče právě v octu s trochou alkoholu a eseciálního oleje. Po nějaké době (třebas měsíc, citrusy můžete pořád přidávat) to sceďte a smíchejte 1:1 s vodou a nalijte do nádoby pro váš čistič. Je to skvělý. Na větší špínu nebo zaschlé věci taky skvěle funguje soda.

► Čeho chci dosáhnout já – až dojdou všechny čističe, co máme doma už dlouho (nechci zbytečně vyhazovat funkční věci jen proto, že žiju eko), stáhnout tohle všechno na minimum a mít opravdu jen pár výrobků na všechno. Pár myslím fakt dva. Třeba čistič a pořádnou desinfekci. V kuchyni to úplně stačí. 

JEDEN KOŠ // TŘI KOŠE A MÍSTEČKO

Možná teď vznikne otázka, jak je tohle výhodný. No na místo není, to vám poví naše malá kuchyně. Ale já tu samozřejmě mluvím o třídění odpadu. To je pro mě takovej základ, že by to mělo být nařízený v každý domácnosti a člověk se musí uzpůsobit. Nám se to taky povedlo. My Češi jsme v třídění celkem dobrý, ale můžeme bejt i lepší a učit se třeba od sousedů.  A tak jestli nemáte poblíž bezobalový obchod a jste nuceni kupovat tu čočku v plastu, a pokud máte taky rádi tvaroh jako my, budou se vám ty koše na třídění odpad hodit. Takže sežeňte koš na plast (ten bude asi největší), bednu či tašku na papír, protože až vyhodíte tu krabici od rýže, příště její život najdete třeba v obalu na vajíčka nebo roli v toaleťáku, no a pak hned uvidíte, že koš na směsku rozhodně nemusí bejt tak obrovskej. Recyklace má velkej smysl. Pro ty, co to nechápou (jsou takový a to je k pláči), házím sem tenhle odkazwww.samosebou.cz. Najdete tam všechny základní informace o třídění a pak i ty zajímavý, doplňující. A to místečko navíc v nadpisu, tím myslím místečko na věci, kterých nemáte moc, ale stojí za to je recyklovat – třeba sem tam nějakou plechovku, skleněnou lahev nebo krabičku na sběr baterek.

► Pro pokročilé – lidi, co na to mají místo, peníze a vlastně i odvahu, mají doma nějakým způsobem kompost. (Mluvím o lidech, co žijou v bytě a tam to není tak jednoduchý). Možností jedna jsou hnědé popelnice – my to štěstí na Praze 10 nemáme. Možností dva jsou sdílené kontejnery, kde jste součástí komunity na jeden větší kompost. V tom vidím smysl. Bohužel jich není tolik. Možností tři je vermikompostér. To je taková skříňka, či krabice na nožičkách, ve který pěstujete žížaly a oni si pochutnávají na vašich zbytcích jídla a vyrábí vám z toho kompostový čaj. S ním třeba zalíváte vaše pokojovky. Můj milej o tomhle nechce ani slyšet, popravdě já na to taky nemám odvahu. Takže v tomhle hřešíme a já mám na svým svědomí pražskou černou ďupku.

► Čeho chci dosáhnout já – no přece toho kompostování, žejo. Kdybyste měl někdo další tip, jak naložit s bioodpadem v bytě, sem s ním. Ušiju vám pytlíček.

Pokud tohle všechno počínání vezmeme ještě dál, lze se zamyslet nad mytí nádobí ručně vs eko režim v myčce. Můžeme se zamyslet a vařit doma místo braní obědu s sebou, můžeme zařídit kompost. Můžeme si místo sáčků na svačinu pořídit voskované ubrousky. Můžeme při pořizování nových náčiní a kuchyňských potřeb vybrat dřevěnou nebo nerezovou varinatu. Beztak to dýl vydrží. Můžeme jít dál a dál a nakupovat bezobalově čokoládu na váhu i kypřící prášek, můžeme jíst a nakupovat pouze lokální potraviny a uvědomit si, pročpak asi nemáme v zimě chuť na rajče a přesto ty zelinky v plastu pořád kupujeme. Občas to chce prostě jen trošku víc přemýšlet 🙂 Věřím, že když uděláte aspoň dvě změny z těchto pěti, poznáte ve vašem koši rozdíl. Příroda děkuje a já taky, že jste dočetli až sem 🙂