Na týden na kola. Na tři různá místa. Přesně tak, jako jsme to udělali vloni. Uděláme to znova a bude z toho tradice. A tak se taky stalo. Kola jsme hodili za auto a vyrazili na jih. První místo naší dovolené bylo jasné – Třeboňsko, kde jsem ještě nebyla a cílem budou ty zrcadlové obrovské rybníky!
Kolem nich se dá totiž najezdit hodně kilometrů:) Teda pokud není zrovna říjen a ve stínu 4 stupně nad nulou. Byla nám kosa, né že né, ale i přesto jsem si Třeboňsko naprosto zamilovala. První dvě noci jsme se ubytovali v úžasném penzionu Rožmberk a projeli si severní část rybníků. Jsou jeden vedle druhého jako zrcadla, na kole projíždíte jednou dubovou alejí za druhou a žaludy na zemi pod kolama nádherně křupou. Pomalu začíná opadávat listí a počasí – na to jsme měli fakt štěstí. Posvačili jsme u rybníku Láska a Naděje (ty názvy tady, boží!) a udělali si krásný okruh z Lužnice směrem do Vlkova, kde si na zahřátí dáváme čaj v místním hotelu. Taky u rybníka. Kochat bych se tady pohledem na ně mohla do aleluja. Je to hrozně uklidňující. Přes Bošilecký rybník pak míříme okruhem zase zpátky a usedáme promrzlý v Rožmberském sklípku a krásných 45 kilometrů zapíjíme výtečným burčákem. Sice tu nesmírně dlouho čekáme na vytouženou večeři, ale nakonec jsme se dočkali a úspěšný den byl za náma.
Následující den jsme si naplánovali trasu dlouho 70 kilometrů, ale s předpovědí na nízké teploty jsme se ji nedrželi zuby nehty. Bylo nádherně azuro, vyrazili jsme brzy a byli rádi za každý kousek jízdy na sluníčku. U obřího rybníka Rožmberk jsme si udělali zábavné fotky kol a vyrazili pak směrem na jih objet co nejvíce rybníků. Po Lužnické cyklostezce opět dlouhou alejí stromů, kocháme se co to jde. Opět svačina u rybníka, tentokrát Výtopa a chytání paprsků tepla. Fouká mi do bot a je nám zima. Trochu jsme to s těma kraťasama nevychytali, snad nás to nepoloží! Uháníme do Chlumu u Třeboně, kde si v restauraci Na Poště dávám pět knedlíků s borůvkama. Mňamka! Posílení to otáčíme a okruhem přes cyklostezku 122 míříme do Třeboně. Tudy se nejede nic moc, příroda je sice krásná, ale je to tu samý panel. A to se nám taky stává osudným! Martinovi se kdo ví proč, (asi nějakej Murphy), vypustil všechen vzduch z vidlice až nadoraz. Zmateně se vzpamatováváme z téhle strašlivosti, co se nám právě stala, a raději se uklidňujeme u koní v hřebčíně v Oboře. Se zamknutou vidlicí dojedeme až do Třeboně, kolem Světa, letmo projedeme centrum a protože to mě úplně navnadí, vím, že se sem musím vrátit. Z Třeboně pak pokračujeme do Lužnice po červené kolem Zlaté stoky, no a to je nádhera! Je to jako kdyby jste projížděli úplně jiným světem, vše je tu nádherně zelené, stoka si pomalu pluje a ztrácí se ve vysoké trávě, všude spousta starých platanů a dubů a podél řeky vede jen úzká stezka až zpátky k rybníku Rožmberk. Pro mě nekrásnější cesta z celého dne. Dokázala bych tam meditovat hodiny a jen se dívat na tu přírodu.
Po krásných 63 kilometrech usedáme na zahradu v penzionku a užíváme si chvilku pro sebe a moment zapadajícího slunka. Penzionek má nádherně řešenou zahradu, která se svažuje až k řece Lužnici, na které si můžete půjčit pramičku. Nebo můžete jen tak posedávat u masivních dřevěných stolů či v bohémském křesle a vnímat ten božský klid.
Jak jsme si ale slíbili, v den přejezdu do další destinace jsme si ráno vyhradili na návštěvu Třeboně. A stálo to za to. Miluju starý městečka, nemusím o nich vůbec nic vědět, historie mě vlastně ani nezajímá, ale stačí mi jen dýchat atmosféru historického centra a tetelím se blahem. Dobu se můžu rozplývat nad barevnými domečky obyčejné ulice nebo platanem na nádvoří před zámkem. Nepotřebuji prohlídky, nepotřebuji komentáře a znalosti. Miluju to nasávat. Fotím detaily architektury, pozoruji místní lidi a jsem spokojená. Dejte mi ulici barevných domků a nechte mě tam! Centrum je krásné. Kdo by chtěl, může navštívit pivovar Regent a ochutnat třeboňské pivo. Projděte si bohémskou Rožmberskou ulici a když budete mít štěstí, tak si v sobotu na Masarykově náměstí koupíte nějakou místní mňamku na božím trhu. A jestli ne, je tam obchod s lázeňskými oplatky a když ochutnáte ty s čokoládou a vanilkou, nebudete litovat. Pokud dostanete hlad, můžeme doporučit restauraci U Míšků, kde si určitě dejte místní rybu! Martin doporučuje hranolky kapra a já úhoře. Jedla jsem ho poprvé a je to lahoda. Až budete pokochaní, objevíte zámek a budete mít dosti centra, uvelebte se u Světa. Obří rybník uklidňuje. Můžete si na něm dát i projížďku.
Za mě je Třeboňsko jedna z nejhezčích částí u nás. Rozhodně se sem vrátíme. Na kola je to naprosto ideální místo, takže kdo nerad kopce, ale rád přírodu, jeďte sem. U zrcadlových rybníků se dá skvěle odpočívat a v Třeboni nasávat bohémskou atmosféru. Skoro se nám ani nechce odjíždět, ale čeká nás Šumava a to je přece lákavé:)
