Opouštíme krásné místo v Německu, přejíždíme od Čech. Čekají nás další čtyři dny, kdy se vydáme na Šumavu, kterou jsem nikdy nenavštívila. Těším se na kopce, těším se na řeku Vydru a ohromě na to Lipno!
V Kašperských hrách, což byla naše destinace na další dvě noci, jsme bydleli kousek od hlavního náměstí, kde si dáváme do nosu pořádnej oběd. Martin žebro a já konkrétně jsem byla nalákána na mega kynutý knedlík s borůvkama. Lahoda, pane jahoda! Cítíme se plní sil a tak vyrážíme opět na kolo. A kam jinam se v Kašperkách vydat, než na hrad Kašperk? Ale kdo má tušit, že tam pro cyklisty vede takový táhlý, nepříjemný stoupák!:) Vypotili jsme na něm celej ten vydatnej oběd. A po chvilce jsme byli nahoře. Pokochat se výhledem, dát si kafíčko, udělat si tam malou přehlídku kol a zase fičíme dolů. Protahujeme trasu a pokračujeme po cyklistické 1140 až do Žlíbku, Ždánova a tam se napojujeme na 1141, po které do kopečka dojedeme zase zpátky do Kašperek. Kousek od náměstí ještě objevujeme pražírnu a kavárnu Rósta Café, kde mají výborný latté:) Najeto milých 15,5 kilometrů, dáváme kola spát a sami se připravujeme na další den.
Máme totiž v plánu takovou těžší trasu, kterou si Martin vybral a chtěli jsme si ji zajet. Po trase 1201 nás to vede z města opět stoupákem směrem k Nicovu, na Studenec, Chalupy, po vrstevnících s krásnými výhledy. Je to pastva pro oči a balzám na duši, všechno kolem kvete a svítí žluto fialovýma barvama od zvonků. Nebem plujou obří mraky, ze kterých ale nehrozí, že něco spadne. A pak zase kopec. To je asi ta Šumava, jak říkali kluci v práci. Že to nikdy neskončí! A tak si vyšlápneme do Zadova. Ale co je odměnou? Oběd alá houska s paštikou, k tomu nádherný výhled a obrovská a převýborná zmrzlina od cukrárny Ella, kterou doporučujeme! Zmrzlinou nešetří, dají, co se vejde na špachtličku a co víc, je za dvacku. Blížeme to dost dlouho na to, aby nás ofouklo a my jsme celkem vymrzli. Za Zadovem se už nacházíme v pravém NP Šumava a míříme na Horskou Kvildu. A to jsou teprve panoramata. Z Kvidy pod Jelením vrchem dojedeme do Modravy, kde se zastavujeme na trošku déle a koukáme, kde jsme mohli bydlet, kdybychom si to zamluvili dříve:) A když už jsme v tomhle místě, těším se jen na jedno. Na řeku Vydru. Prý je nádherná, plná obřích kamenů. A jo, je! Hned na jeden vlezeme a posilňujeme se tatrankou za zvuku silného šumění proudu vody. Je to krása. Škoda jen, že se podél Povydří z Antýglu nesmí na kole. Nejsme ale rebelové, i když nás to chvíli láká. Po siestě se tedy musíme vydat zpět na silnici 33 a pokračovat po asfaltu, po němž dojedeme až do vesničky Srní. Vydru ale vidíme i potom, takže se kocháme i za jízdy. Domů to fízuje, protože jsme to téměř dvoukilometrové stoupání našlapali ráno. Pak jsme se vezli a teď už z Modravy jenom klesáme, 55km v nohách. Zpátky do apartmánů Mikeš, kde nás sice nečeká krásný výhled z okna, ani luxusní kuchyňka, ale nám se chce jen spát:)
Následující den je odpočinkový. A takový přejezdový. Bydlíme v penzionku U Heřmánků ve městě Volary, což je asi deset kilometrů od Lipna. K němu se po zabydlení přesuneme autem. Cestou uznáme, že si zasluhujeme odměnu za dosud najeté kilometry a v penzionu U Méďů, kde jsme také chtěli bydlet, objednáváme horké lesní ovoce se zmrzlinou a zmrzlinové palačinky. Cestou dál si stihneme ještě zahrát minigolf. Přecpaní pokračujeme k Lipnu až na jeho samý konec, kde si uděláme malou procházku podél nádrže, v restauraci dáváme večeři a k večeru kupujeme vstupenky na místní turistické lákadlo. Stezka korunami stromů je 40-ti metrová devítihranná věž s parádním výhledem z vrchu. Máme to štěstí, že právě dnes začínají pravidelné večerní koncerty a tak si při stoupání nahoru můžeme poslechnout mladou kapelu McBerds. Jsou skvělý, multi žánrový a rozhodně doporučuji si jejich hudbu pustit. Já se kochám, Martin se kochá, i naše Bětka se kochá. Zůstáváme do západu Slunce a když scházíme dolů, stezka se začíná pomalu barevně rozsvěcet, což se taky neděje každý den. Pořizujeme nějaké noční fotky a byť jsme dneska nebyli na kolech, uťapkaní spíme jak koťata. Musíme nabrat sílu na zítřek.
Jedeme totiž objet Lipno! V plánu je najet trasu z webu bikemap.net, který nám často pomohl s výběrem cesty. V plánu je taky využít přívoz. Najet cca kolem šedesáti kilometrů. A začátek trasy je v Horní Plané. Těšíme se, konečně nějaká trasa, kde je to více méně po rovině. Fičíme směrem na jih do Černé v Pošumaví, pořád po cyklostezce 33 až k Pláčnickému rybníku, přes Liščí vrch až do města Frymburk, kde jsme konečně zase u vody. Do téhle doby cesta totiž vedla spíše lesem a úplná rovina to teda nebyla. Jenže tady u Lipna na asfaltce kilometry jen letí. Na cyklostezce všechny předjíždíme a průměrnou rychlostí 25 km/h to valíme bez zastavení dalších třicet kiláků. Sice je to rovina a sviští to, ale člověka to unaví i tak. Dáváme si pauzu a u Kyselova rozcestí sjíždíme k Lipnu, kde je přívoz do Dolní Vltavice. Jenže se nám narůstající číslo na tachometru líbí tolik, že jsme se rozhodli změnit naplánovanou trasu a do Horní Plané dojet z druhé strany – objet tedy celé Lipno. V ten moment jsme měli malou krizi, protože jsme vypili všechnu vodu (no vzít si 0,75l na devadesát kilometrů není úplně nejlepší nápad…) a měli taky hlad. Po pauze jsme proto uháněli dál po stezce 7 až do Bližší Lhoty, kde si kupujeme pití a pádíme dál. Cyklostezka na téhle straně Lipna vede spíš lesem a výhledů na nádrž si člověk užije jenom chvilkama. Přesto to, jak ta jízda ubíhá, si to člověk užívá. V Nové Peci se posilňujeme další vodou, protože je opravdu hic a potom už míříme zpátky do Horní Plané. Tam máme najeto 88 km a tak si projíždíme vesnici, aby se tam objevilo to krásné číslo – 90:) Smočíme nohy ve vodě, nasáváme atmosféru prosluněného Lipna. A pak s bolavým zadkem míříme k autu a zpět do našeho apartmánku.
Cítíme, že náš výkon – nejdelší trasa celé dovolené potřebuje odměnu. A tak využíváme celou zahradu v penzionu, grilujeme dobroty, vypijeme dvě lahve vína a do pozdních nočních hodin se ještě koupeme ve vyhřátém krytém bazénu. Co víc si přát? Nakonec to ubytování hodnotíme moc dobře a usínáme s tím, že zítra…zítra jedeme do Rakouska. Do oblasti jezer, hor a do Mozartova města:)
