Jezdit na kole v Rakousku byl prvotní nápad, když jsem si odvezla nové kolo a my s Martinem plánovali společnou dovolenou. Najít si místo v oblasti Salzkammergut byl nejlepší nápad – je to oblast, kde začínají Alpy, je to oblast, kde se v okolí nachází 15 jezer a my jsme u jezera Traunsee na tři dny bydleli.
Altmünster, město ležící na severu obrovského jezera Traunsee, pod obrovským skalnatým masivem Traunstein, sousedí s ještě malebnějším městečkem Gmunden. Obklopují ho lodičky, na plážích se opaluje a v jezeře koupe dav lidí. Bydlíme v penzionku, který vlastní starší leč aktivní paní. Máme vlastní patro a vlastní balkon! Po obědě jsme ubytovaní a máme dnes odpočinkový den, protože – přiznejme barvu – jsme po včerejších devadesáti celkem zmožení. Proto vymýšlíme plán – pojedeme se podívat do Salzburgu. Cestou, která vede podél jezera, se v něm na chvilku smočíme. Upevníme své vědomí v tom, že nejsme moc otužilci. Pokračujeme dál a schválně se vyhýbáme dálnici, protože po cestě se zastavujeme u dalšího jezera na výhled. Nad hlavami máme masivy hor a několik paraglidistů. Rakousku je krásná, malebná země s domečkama v kopcích a krávama nad nimi. Je slunečno, jezera modré jak nebe. Kocháme se. Cesta je ovšem celkem unavující a když kolem šesté večer unavení přijíždíme do Salzburgu, nemáme zrovna moc chuť „turistit“. Bez mapy nebo jakéhokoli navedení, parkujeme auto v podzemním parkovišti a vydáváme se bloumat ulicemi.
Salzburg mi připomíná něco mezi Stockholmem, Prahou a Paříží. Úzké uličky s roztomilými obchůdky jsou plné lidí a výloh s koulemi od Mozarta. Nad hlavou obdivuju malebná okna, protože jsem na ně strašně ujetá, staré lampy a u řeky Salzach se kocháme zapadajícím Sluncem. Nohy nás toulavě donesou až k pevnosti Hohensalzburg, což je jeden z nejrozlehlejších středověkých hradů v Evropě. Je to celkem skvost a pohled na město z vrchu je úchvatný. Nedokážu objevovat nové město a nepodívat se na něj z ptačí perspektivy. A tenhle výhled stojí za to. Mozartovo město je bílé jako z papíru, vzdušné, skoro nikde nejsou žádné červené střechy. Působí vznešeně, křehce a tak nějak čistě. Pokud máte na účtě o nějakou nulu navíc, přímo pod tvrzí je podél hradeb restaurace, takže se můžete senzačně najíst, nechat se snobsky obskakovat a ještě budete mít výhled k nezaplacení. My si ovšem necháváme zajít chuť a obcházíme pevnost, abychom se podívali na město i z druhé strany. Tady se pohled ovšem naprosto mění. Ulice jsou zakryté zelenými stromy a v dáli se rozprostírají šedivějící kopce Alp. Jedna hora překrývá druhou a i tenhle pohled nás naprosto ochromuje. Unavení pomalu cupitáme zpátky do ulic, přecházíme most ověšený zámky se srdíčky, okukujeme Mozartův dům, a cítíme, že z návštěvy města už víc nevyždímáme. Jsme tak unavení, že nemáme náladu toulat se dál. Přibližně tříhodinová návštěva ale stála za to a myslím, že nás to ani nemrzelo, že jsme neviděli víc. Jednou se tam určitě podíváme znovu. Dáme si ve staré uličce kafčko, Mozartovy koule a budeme vzpomínat na naši první dovolenou.
Jako poslední cyklojízdu na naší dovolené jsme měli naplánovanou trasu dlouhou 77 km. Nepodívali jsme se ovšem na převýšení a když jsme spatřili profil trasy a zjistili ten fakt, že to vede opravdu vysoko do hor, od nápadu projet kolem obou jezer Traunsee a Attersee jsme upustili. A vybrali jsme si na webu bikemap.net trasu jinou, s krásným názvem MTB 01. Měla mít 18 kilometrů, ale slušné stoupání. Nu což, je to MTB, my máme MTB kola, měli bychom to zvládnout ne? Jenže kdo mohl zase vědět, že opět pojedeme trasu omylem z druhého konce, než se plánuje? Trasa navíc vedla stezkou v lese, kde byl paradoxně zákaz pro kola. Trasu očividně tvořil nějaký rebel. A výzva je tu. Chvíli to na jedna jedna dáváme, ale pak naštvaně seskakuju z kola a vedu ho pěkný kus po kamenité uličce do kopců. Teplo tomu nepřidává, z čela nám valí pot a chvíli si i říkáme, jestli jsme se neměli poslední den vyplácnout u vody. Když ale opět nasedneme a užíváme terén v lese a potom nás čeká výhled na jezero Traunsee z téměř devíti set metrové výšky nad mořem, víme, že to je to, pro co jsme sem jeli. A konečným cílem, bodem, od kterého se budeme už jen vracet, je jezero Laudachsee. Sjíždění k němu je skoro magický okamžik – v jezeře se nádherně odráží skalní masivy, hladina je čistá, podél roste žluté kvítí a na louce před ním spousta dalších barevných rostlin. Na lavičce s výhledem na celou tu krásnou scénu si dáváme oběd a pak se dlouho fotíme u jezera a užíváme si klid. Ten občas přeruší další cyklista, slečna na procházce a nebo banda maminek a dětí a jejich čtyři psi, co se vyžívají ve skákání do vody. Ale máme se báječně. Ležím v trávě, cítím nohy, cucám čokoládu. Cyklo dovolená byla báječná, ale v ten moment se už těším na pozdní vstávání, normální oběd místo housky s paštikou, odpočinek a pomalé dokolísání zpátky do reality. Máme totiž ještě dva dny v Králíkách, kde si odpočineme od dovolené:)
Cesta zpět nebyla úplná pohádka, terén se totiž nesl ve stejném duchu jako stoupání. Je to prudce pod kopec, velké šutry brání trochu větší rychlosti, takže po chvilce poprvé cítíme přepálené brzdy. A taky bolavé dlaně. Chvíli čekáme, aby se to kolo uklidnilo a po úplném sjezdu k jezeru už míříme zpět do města Gmunden, kde naše dnešní jízda vlastně začala.
Na to, že to byl úplně poslední výlet na kole a chtěli jsme, aby to byla oddychovka, jsme to úplně nevychytali. Přesto měla tahle projížďka zase něco jiného k vidění. A nedokážeme říct, která se nám líbila nejvíc. Německo, Šumava nebo Rakousko? Najeli jsme za celu dovolenou přes 260 kilometrů a jezdit na kole a poznávat tak tolik krajů má strašný kouzlo. Každopádně zítra máme poslední rakouský výlet a pak smutně do Čech, zpátky do reality. Jaká nádherná dovolená:)
