…A máš ho doma. Právě sis přinesla domů svoje novorozené miminko. První. Máš u sebe toho malého člověka, to nejzranitelnější, nejkřehčí, co jsi kdy držela v ruce. Je to něco, co je závislé na tvojí existenci. Koukáš na něj a nechápeš. Nechápeš, jak se z bříška vylouplo něco takového. Je to zázrak nad zázraky. Možná budeš mít ze začátku pocit, že nevíš, jak na něj. Že to, co má od přírody automaticky přijít, nějak nepřichází. Že ihned nevíš, jak si ho přehodit z levé do pravé, jak ho předat partnerovi, jak mu neublížit. Neublížíš mu. Tvoje měkká náruč je pro něj to nejlepší na světě a odpustí ti i sem tam páteř nakřivo a jejda bacha na hlavičku. Odpustí ti, že ho nedržíš dokonale. Hlavně ho drž. Buď tu pro něj. Pokud tápeš a nevíš, svlékni jeho i sebe. Kůži na kůži, lež a odpočívej ve vyhřáté místnosti. Čichej mu do vlasů, hlaď tu nejjemnější pokožku a nasávej to všechno každou buňkou ve svém těle. Na tyhle vzácné momenty budeš vzpomínat. Zapamatuj si je a odpočívej. Jsi šestinedělka. Obestel se polštářema, buď jak kvočna na vejcích a miluj svoje miminko.

Možná bude plakat. Možná se po prvních pár dnech, kdy to bude jen chrnící uzlíček, andělská tvářička, objeví první miminkovské trable. Prdíci, neschopnost usnout, pláč. To všechno přijde, ale taky nemusí. Buď otevřená, měj otevřenou mysl a žádné očekávání. Tvoje dítě může být spavec, nemusí být. Jeden týden může fungovat spaní na hrudi, další týden sáhneš po balonu, šátku, hojdavaku, hnízdečku. Hledej možnosti. Každý den je jiný, všechno může a nemusí fungovat tak, jako před tím. A přesto budou dny najednou tak nějak stejné. Ať se před tím dělo cokoli, najednou bude tvůj středobod kojení, plenky, pláč miminka a otázky. Plno otázek. 

Proč pláče? Proč se ještě nevykakalo? Proč nemůže usnout, vždyť včera tady usnulo. Samo. Dělám to dobře? Nemačkám ho moc, není moc nakřivo? Bude se správně vyvíjet? Není mu zima, teplo? Přisálo se správně? To má takhle bolet? Mám dost mléka? Kam se poděli přátelé? Budu si moct ještě někdy zacvičit? Co moje tělo? A co sex? A co náš vztah, bude to ještě někdy jako dřív? Přestane někdy plakat? Můžu si dát hrušku? Pohladí taky někdo mě?

Nikdy nekončící otázky. Nehledej odpovědi na internetu, v diskuzích, v knížkách. Ty pravé odpovědi máš přímo před sebou. Tvoje dítě bude jako knížka. Akorát trochu zamotaná a chvíli potrvá, než se naučíš číst. Ale věř, že všechny odpovědi jsou tam. V tvém miminku a ve tvém nitru. Tvoje intuice bude v tohle období křičet přesně to, co budeš potřebovat slyšet. Nauč se to teď poslouchat. A nezapomeň, že to tvoje “myslím si, možná to bude takhle, a nechtělo by to…?” je tvoje silná intuice a ta je teď silnější než kdy dřív. Poslouchej ji a vnímej svoje děťátko. Pozorně naslouchej jemu, sobě a najdeš odpověď. Soustřeď se na svůj dech, vzpomeň si na porod. Vlez si do sprchy, vrať se k vašemu zrození a odpovídej si na svoje otázky. Dokázala jsi to, dokážeš to i teď. Dívej se na svoje miminko s otevřenou myslí a naslouchej mu. I přes rady okolí, i přes pediatry doporučované rady možná zjistíš, že vám vyhovuje něco jiného, než všem okolo. I když se doporučuje něco, vám se osvědčí to, čeho se ostatní bojí. To, jak bude miminko spát, jak ho budeš krmit, jak často, jak budeš reagovat na jeho pláč. Pokud váháš a máš otázku, ta první věc, která ti proletí hlavou jako zaváhání – to většinou bude ta pravá odpověď. Jen ji musíš pustit dál. Přijdeš na to. Dřív nebo později zjistíš, že miminko má všechny odpovědi na všechny otázky.

Bude to možná bolet, i fyzicky. Tvoje tělo si zvyká na nové věci a je ve střehu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Teď nebude víkend. Teď ti bude absolutně jedno, co je za den. Ber každý jako novou stránku nepopsané knížky. A neboj se říct si o pomoc. Je dobré mít jednu, dvě duše v okolí, kterým absolutně důvěřuješ a zeptat se jich, poprosit o radu, postěžovat si. Někoho, o kom víš, že tě nebude soudit, nebude tě strašit a dávat nevyžádané rady bez toho, aniž by znal váš rytmus. Důvěřující osobě sděluj svoje pocity, nedrž je v sobě. Je v pořádku cítit se sama. Je v pořádku z toho plakat. Je v pořádku nevědět, proč pláče miminko, litovat ho, že ho něco bolí a plakat s ním. Mluv s ním. Řekni mu, co cítíš, poplač si a lípni mu pusu na čelo. Prožijte to spolu. Požádej o pomoc, když to bude potřeba. První týdny odpočívej. Buď otevřená náruč pro svoje miminko, svého partnera a nech se opečovávat. Nestarej se o úklid, nestarej se o vaření a zkus si tohle zařídit tak, aby se ti to dostávalo už hotové. Zasloužíš si to. 

Nehlídej čas a nekoukej na hodinky. Neřeš, za kolik dnů má miminko udělat tohle a kolik minut má jíst, neřeš, jak dlouho spalo a proč je zase vzhůru. Hodiny můžou být někdy nepřítel. Nesoustřeď se na ně a nech čas plynout. Vnímej hodinky svého miminka. Po pár dnech zmatku, strachu, nejistoty, pláče a možná zoufalství, ale taky radosti a fascinovanosti zjistíš, že ty jeho vnitřní hodiny má celkem přesně nařízené, stačí to jen sledovat. Na konci šestinedělí pravděpodobně uvidíš, že má svůj spánkový režim, ať je dlouhý nebo krátký. Na konci šestinedělí se naučíš to brát tak, jak to přijde. Nechce teď spát? A ty máš v hlavě, že nesmí být novorozenec déle než dvě hodiny vzhůru? A ono už je dvě a půl? A ty jsi ve stresu? Vypni ty hodiny. Nedívej se na ně a nalaď se na miminko. Vyzkoušej něco jinýho, abys trable vyřešila. A nebo je přijmi. Promluv s miminkem nahlas. Na konci šestinedělí bude mít možná i svůj jídelní režim. Budeš vědět, co má rádo, co nesnáší, budeš vědět, jak ho nejrychleji utišit. Možná taky ne. Všechno je v pořádku. Děláš to skvěle a všechno je jen období. 

Mysli na to, že děláš to nejlepší, co pro něj udělat můžeš. A ono to ví. Miminka mají neskutečný radar a cit pro to, co my vyzařujeme. Pokud budeš ve stresu, tlačit na pilu, budeš nervózní, miminko to pozná. Pokud budeš nutně potřebovat odejít, miminko tě nebude chtít pustit. Pokud budeš mít strach, miminko ho bude cítit taky. Cítí atmosféru, cítí tvoje nitro, cítí tvoje myšlenky. Buď otevřená, jasná, čistá, přijímej a nech jít. Netrap se. Děláš to skvěle. Tvoje miminko tě miluje přesně takovou, jako když si ho dáš kůži na kůži, na svůj hrudník. Klidnou, voňavou, čistou. Miluje tě, i když máš pocit, že to nezvládáš a zoufale pláčeš s ním. I když na něj moc čas nemáš a nebo zoufale toužíš jít s kámoškou na kafe a chvíli prostě nebýt máma. Miluje tě i tak. Protože ať zoufaleji si připadáš, ať hůř se cítíš, jsi žena. Neskutečně silná žena, která porodila tenhle zázrak a ty v sobě najdeš poslední kousky sil a stejně se o to miminko nějak postaráš. Dokážeš to, my ženský jsme neskutečný bojovnice. 

Bejt najednou máma je těžký. Otočí se to všechno vzhůru nohama. Problémy běžného života se najednou zdají jako banalita a tvým úkolem je v šestinedělí jediné – odpočívat a milovat svoje miminko. Buď s ním. Buď ty. Poslouchej svoje tělo, dopřej mu tu nejlepší odměnu. Poslouchej svůj vnitřní hlas, protože teď je nejsilnější. A naslouchej svému miminku, protože tak přijdeš na to, kdo se ti to vlastně narodil. A poznejte se. Děláš to skvěle.

Tvá šestinedělka.